Hledání mistra
V řadě knížek, které jsem před svým zasvěcením do reiki přečetl se psalo o tom, že má-li k zasvěcení dojít, tak si Mistr svého žáka najde a nebo vás k tomu správnému Mistrovi dovedou určité symboly, náznaky a náhody.
Já osobně na náhody moc nevěřím. Spíš mám za to, že naše cesta životem je nám předem daná. Přemýšlel jsem tedy o tom jak najdu toho správného Mistra. Internet je doslova nabitý nabídkami zasvěcení i různými variantami reiki. Bohužel z toho často čiší prvoplánovitá ziskuchtivost než laskavý přístup, který má někomu pomoci. Možná se mýlím, ale často dám na první dojem a pocity, které daná situace, či věc ve mě vyvolává.
Chvíli jsem byl trochu zoufalý, že nevím jak vybrat správného Mistra pro své zasvěcení. Moc se mi ani nechtělo účastnit se nějaké hromadné "seance". V noci jsem měl sny o reiki a čím dál více jsem po zasvěcení toužil.
A jednoho dne to přišlo jako blesk z čistého nebe. Vzpomněl jsem si na to, že když jsem asi před 6 lety pracoval jako designér v grafickém studiu, byla jednou z mých zakázek výroba vizitek pro Mistra reiki. Matně jsem si jen vzpomínal, že šlo o jednoho lékaře a tušil jsem, kde může mít ordinaci. Začalo pátrání na internetu. Podařilo se mi tam jeho ordinaci najít. Bylo tam číslo na pevnou linku a mailová adresa. Odvahu na zavolání jsem neměl, ale zkusil jsem mu napsat pár řádků. Téměř týden se nic nedělo. Nervozita ve mě stoupala. Jednoho rána jsem otevřel svou mailovou schránku a tam byla reakce na mých několik řádků. 
Reakce byla velmi přívětivá. Připoměl jsem se s těmi vizitkami a jaké bylo moje překvapení, že Mistr si na mě dokonce pamatoval. Prý si tam byl po čase udělat další, ale už mu je podle mého návrhu dělal někdo jiný.
Můj Mistr reiki byl tedy na světě. Dozvěděl jsem se o tom, že často kvůli reiki cestuje i po světě. Jezdívá do Japonska a praktikuje tradiční japonský třístupňový systém reiki. Hned od prvního okamžiku jsem věděl, že to je ten pravý Mistr pro mé zasvěcení. Během několika dní mi ho sám nabídl s tím, že preferuje individuální zasvěcování. To přesně odpovídalo mým představám.
*
"VŽDYCKY JSEM MĚL NEJVĚTŠÍ ÚZKOST Z TOHO, ŽE ZTRATÍM TOUHU PŘIPÍNAT SI KŘÍDLA"
(Jan Špáta - dokumentarista)